Víkend ve znamení střelců

Víkend byl ve znamení dobývání obran soupeře, velkého držení míče, řešení situací ve finální třetině hřiště a nakonec i velkého množství gólů. V obou zápasech - H. Měcholupy v pražské soutěží a Vyšehrad v ligové soutěži - jsme narazili na kvalitativně podobné soupeře. Rozdíl byl ale v tom, jak oba týmy pojali svojí hru. Zatímco Vyšehrad se snažil praktikovat principy podobné těm naším, tedy při rozehrávce velké hřiště, snaha o konstruktivní rozehrávku a podobně, tak Měcholupy vyloženě zaparkovali autobus před svojí brankou a hrozili pouze akcemi přes jednoho svého rychlého hráče.

Vyšehrad tohle svoje pojetí odnesl pořádným debaklem 35:0, protože kvalita našich kluků byla prostě někde jinde. Dost by mě ale zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby se prezentovali stejným stylem jako Měcholupy. Ono dostat se přes zahuštěný blok 7 hráčů v malém prostoru není sranda. Klade to velké požadavky na trpělivost, na rychlé přenášení hry z jedné strany na druhou, na dobře roztažené hřiště do šířky a na rychlé, pohotové zakončení, které ale nebude zbrklé. To jsou všechno věci, které se kluci teprve učí a je vlastně dobře, když se s takovou situací setkají v zápase, protože to můžeme řešit a posouvá je to dál. Krásně třeba vidí, že když bude přihrávka na 15 metrů pomalá, tak se ten blok stihne přesunout, že když ta přihrávka bude na 3 metry, tak se ani soupeř posouvat nemusí.

S Měcholupy tedy pouze 5:1, celkově ale za víkend 40 gólů a bylo jenom málo kluků z týmu, kteří by nějakou tu branku nevstřelili. Takže to koření fotbalu zažila velká část, což je určitě dobře. Těžší zápas, kdy už to bylo vyrovnané a kluci si museli poradit i s fyzickou vyspělostí soupeře jsme si splnili v týdnu proti tempáckým U13. Tam už to měli kluci mnohem těžší, a přesně nějaké takové zápasy bychom si představovali i v ligové soutěži. Ty už jsme si ale nejspíš odehráli a tak je budeme muset hledat někde jinde.