V Ústí a doma s Pragou

Ústí nad Labem

Zápas v Ústí jsme nezačali dobře a hned po pár minutách jsme prohrávali. Jaký ráz bude mít utkání napověděly hned další minuty. My jsme zásluhou dvou gólů Honzy Hodánka rychle otočili skóre, aby nám to soupeř za pár minut zase vrátil. Celou první polovinu zápasu jsme byli pomalejší a je možné, že se projevila únava ze soustředění z kterého jsme se vraceli den před zápasem. Kluci rozhodně nebyli tak dynamičtí jak dokáží být a soupeř začal trestat. Na každý náš gól připadly 2 branky soupeře a tak se nůžky ve skóre pomalu rozevíraly.

Od poloviny zápasu jsme vyrovnali hru, soupeř i s vědomím vedení trochu zalezl a tak jsme s míčem hráli spíše my. Stále ale hrozil z rychlých protiútoků a hlavně velice dobře silově a rychlostně vybavený útočník domácích nám dělal velké problémy. Jak dokáže být silný pocítili i vazouni typu Roubase nebo Kružise. Jak dokáže být rychlý zase okusil jeden z nejlepších sprinterů Nídy. Připomenout se chtěl ale i další náš sprinter Volfík, který v druhé polovině zápasu dokázal nastřílet hattrick a několik dalších nájezdů po provětrání obrany neproměnil. Nedokázali jsme ale navázat nějakou delší brankovou šnůrou, kterou by soupeř nenarušil svým gólem a tak se výsledek zastavil na číslech 13:7 pro domácí.

Pochvalu určitě zaslouží všichni tři kluci co šli do branky a pomohli týmu v situaci, kdy nám noc před odjezdem onemocněli 2 brankáři. Statečně, ale zároveň i velkou fotbalovou kvalitou, se bil i benjamínek Erik, který schytal několik ran ale vždycky se oklepal a už tahal trenéry za bundu, že už chce do hry. Celkově pěkný zápas a v odvetě budeme chtít Ústí potrápit ještě víc. Teď ve středu do Teplic, kde nás čeká další zajímavý zápas.

Praga

I v druhém víkendovém zápase se potvrdilo, že individuality dokáží rozhodovat zápasy. Bohužel i v utkání s Pragou byla jedna výrazná na straně soupeře. Po většinu zápasu jsme byli nuceni dobývat velice přehuštěný prostor před brankou soupeře a hlavně v prvním poločase to byl jeden velký chumel. Nedokázali jsme pořádně roztáhnout hru a být v tom trpělivý.

Téměř všechny góly jsme si dali vlastně sami. Naši střelci naopak troskotali na výborném brankáři soupeře, který byl k nepřekonání. Aby to nevyznělo tak, že Praga zalezla, odkopávala míče a čekala až si zase dáme nějaký vlastní gól. Pokud měl soupeř šanci dokázal přejít do rychlého protiútoku a celkově přispěl k určité kvalitě zápasu.

Tento víkend to tedy výsledkově nevyšlo, což ale nemění nic na našich cílech zkusit se poprat o vítězství v obou soutěžích a v té pražské o to zabojujeme v dalším zápase na Podolí.