Náročný program pokračoval v Teplicích a na Podolí

Teplice

V Teplicích bylo už od začátku všechno až moc dokonalé. Šatny jsme měli přímo v útrobách hlavního stadionu, takže jsme využili možnosti a šli se podívat přímo na hlavní stadion, na chvíli se posadit na střídačky a vychutnávat krásného odpoledního počasí. Potom jsme se přesunuli jenom kousek vedle, na tréninkovou plochu, kterou si Teplice šetří a tak trénují po okolních vesnicích. Kvalita pažitu tomu odpovídala. Radost si na něm zahrát.

Středeční idylku nám však chtěli domácí narušit a my jsme je v první polovině nechali. Všude jsme byli druzí, pomalí, nedůrazní, jako bychom byli ještě v autobuse. Remíza 2:2 po první třetině pro nás byla hodně milosrdná. Stejně jako v Ústí jsme se v druhé půli herně zvedli, ale soupeř byl produktivnější. Nejdřív nám do branky spadla zvláštní střelo-přihrávka, kterou tečoval jeden z domácích a Luky už nestihl zasáhnout. Poté jsme ještě zopakovali věci, které se nám stávaly už v zápase s Ústím a se Slávií. Při tlaku soupeře zalezeme skoro až na svojí brankovou čáru, nikdo nevystoupí a soupeř dává z druhé vlny gól. Naštěstí si Teplice vstřelili vlastní gól po napadání Volfíka a to nás udrželo ve hře. Třetí třetina byla hodně o vůli, protože nám začali docházet hráči schopní hry bez omezení. Ač točil soupeř 2 sedmičky, nám síly nedocházeli a dokázali jsme snížit na rozdíl jedné branky. To už bylo na klucích vidět, že tam dneska nechají všechno a že rozhodně domů s prohrou nepojedou. Žádná fotbalová nádhera se nekonala, ale bojovností, emocemi a ve finále rychlostí Volfíka jsme dokázali zápas otočit a připsat si hodně cenné 3 bodíky.

Jak byl celý zápas vypjatý a vtahující nejen pro hráče ale i pro trenéry dokládá i fakt, že jsme ve druhé třetině hráli asi 6 minut o jednoho hráče méně (a nejspíš jsme i v této části dostali gól). Prostě jsme si toho nikdo nevšiml i přes to, že to na nás prý bylo od našich rodičů voláno.

Podolí

Sobotní dopoledne na nás, na výborně připravené trávě na Podolí, čekal druhý zápas naší pražské soutěže. Úvod zápasu nabídl naší pěknou kombinaci a akci, kterou jsme bohužel do gólu nedotáhli a soupeř nás začal tvrdě a nemilosrdně trestat z každé příležitosti. Soupeř spoléhal na rychlé útočníky, kteří nám dělali velké problémy. Nutno uznat, že co střela kluků z Podolí, to krásně umístěná střela s patřičnou razancí. Poločas skončil zaslouženě 0:5 z našeho pohledu.

Po poločasové přestávce jsme se snažili hrát více na balónu, ale bohužel začal druhý poločas podobně jako první a hned získal soupeř zase o něco větší náskok. Poté už se zápas spíše dohrával. Měli jsme pár velkých příležitostí, ale ani v koncovce se nám vůbec nedařilo. Několikrát jsme netrefili prázdnou branku nebo trefili soupeřova brankáře. Nakonec zaznamenal čestný úspěch Luky Janský.

Bohužel, dnes jsme dostali lekci z produktivity, kdy mi bylo Šeflise v bráně až líto, protože s těmi střelami nemohl dělat vůbec nic. Nezbývá nám nic jiného, než uznat, že soupeř byl odhodlanější, měl větší chuť a i důraz byl na jejich straně. Výsledek vypadá bohužel hrůzostrašně, ale myslím, že se v naší hře pozitiva najít daly. Soupeř byl dnes asi zkrátka nad naše síly. Další kolo nás čekají Modřany, tak snad přerušíme sérii porážek a konečně zvítězíme.